...end.

29. march 2011 at 19:19 | Kac.
Hey!
Tak naposledy...
milovala jsem tenhle blog a tuhle adresu, ty lidi, kteří sem chodili. Jejich blogy, celý tohle společenství. Ale nějak mě to přestalo abvit, není čas, je jaro, konec depkám...v zimě se sem vrátím, doufám, že tu budete ;D
Omlouvám se.
Bye*
Tumblr_lioz3p3cqs1qf59yso1_400_large
 

závislost.

21. march 2011 at 18:41 | Kac.
Hey!
Nemám moc času - dneska jsem byla s kámoškou venku a pak hlídala mrňata jako brigádu..jedna ta malá holčička na mě "Teto, a ty už jsi dospělá?" podotýkám, že mi je 14. Vyrobila mi srdíčko ze zažehlovacích korálek, je sladká)) Sice je to blbost, ale zlepšilo mi to náladu. A pak ještě učení. HALDY. A nejhorší v tomhel týdnu? tréninky. V sobotu i vneděli máme soutěže, takže makáme - v neděli tříapůl hodinovej trenál, pak klasicky dvě hodky v útarý a pátek a ještě generálka ve středu. Naprosto nestíhám.
No, tenhle článek chci věnovat FOCENÍ. Je to něco, co jsem objevilat ak před rokem, co nám děda dal svou uzasnou zrcadlovku. Maximálně to miluju, nejuzasnejsi bude jaro, to budu jen FOTITFOTITFOTIT yeaah.
Samozřejmě, v celém článku nějaké z mých fotek))


pravý přítel?

19. march 2011 at 11:47 | Kac.

Hey!
Jednou už jsem sem psala, že jsou pro mě v životě nejdůležitější přátelé - pořád si za tím stojím, akorát se k nim po Itálii přidala rodina&láska. Nedávno jsem měla strašnou krizi, strašně moc mých "kamarádů" se na mě naštvalo, ale už je to fajn. Na horách jsem se chvílemi nudila, tak jsem prolízala mých 2700 doručených SMSek a strašně jsem se nasmála. A když jsem si to tak četla, zjistila jsem, co pro mě všechno udělali a já si na to ani nevzpomněla. Hned jak je uvidím, chci jim říct jedno velké DĚKUJI. Ale našla jsem takový..problém.Řeknu příklad: kamarádce se líbí jeden kluk z autobusu. Zařídila jsem, aby se seznámili a ona byla úplně v sedmým nebi, když jí v prvním chatování napsal "zdálo se mi o tobě". A pak ji pozval ven. Takšťastnou jsem ji nikdy neviděla - má docela problémy doma, ale prostě na to kašlala a upnula se na toho kluka. Jenže pak přestal jezdit autobusem. Zjistili jsme že je nemocný. Ale on jí neodepisoval ani na smsky, ani na skajpu. A ona? Bombardovala ho víc a víc. Jednou jsem trochu nakousla téma, že by taky mohla počkat, než první napíše on, že kluci nemají rády stíhačky a jiné její kamarádky do mě začaly hučet, jak jsem pesimistická. Nedávno mi napsala "Už mi odepisuje na každou čtvrtou smsku!" a včera mi říkala, že už jí vůbec neodepisuje. A já si teď připadám blbě, že jsem ji nezastavila. A tím se dostávám k tématu: Je pravý kamarád ten, který vás podpoří, nebo ten, který vám poradí správnou cestu a řekne vám, když děláte něco viditelně špatně?
Já jsem vždycky zastávala názor, že musím oboje. Ale pak jsem zjistila, že druhá varianta s sebou nese strašně moc nepříjemných rozhovorů, kdy je druhá strana uražená, že ji nepodporujete a leckdy si neuvědomí, že to s nimi myslíte dobře. Třeba taková Sab - chtěla dělat modeling. Přes kontakty - ne že by šla na konkurz, prostě má bohatý rodiče s kontaktama, tak by ji vzali. A já se bála, že ji ti ostatní z konkurzu budou nenávidět a že přestane mít čas na všechno ostatní, že začne strašně hubnout (není tlustá, ale taky nemá postavu modelky) a bude to špatný. Naznačila jsem jí to a ona se urazila s tím, že "vážně nepotěší, když vás nejlepší kamarádka nepodpoří ve vašem snu". Nevěděla jsem, že po tom zas až tak touží, ale vysvětlila jsem jí proč si to myslím a bylo to fajn. Ale otázka pravého přítele mi doteď vrtá v hlavě. Zajímá mě váš názor, tak pište prosím))
Děkuji, že jste si přečetli zase moc hloubající článek.
Bye*
(btw. v celém článku fotka anglického žadatele S. - děsím se toho, že ho někdo zná a on zjistí, že o něm píšu na BLOG. Brrr, pokud jo, neříkejte mu to prosím! Fakt je, že se známe jen trochu...já o něm prostě jednou napíšu samostatný článek, je toho strašně moc, co chci říct!)

Where to go next

Advertisement